 |
 |
 |
 |
 |
 |
A zase ty Vánoce…!
Kompletní článek včetně fotografií najdete v rubrice Look 12/2011
Patříte k těm, co si každý rok při pohledu do výloh, které se už od října plní vánoční nabídkou, řeknou: „A zase ty Vánoce…“? Děsíte se chaosu v ulicích či v nákupních centrech s myšlenkou, že nestihnete úklid a pečení? Či snad hůř, že vám dojdou nápady na dárky? Nezoufejte. Vezměte si příklad z mé maličkosti.
Já se kupříkladu každý rok na období adventu těším. Je brzy tma, ale zase lépe vynikne množství žároviček a svítících ozdob všude v obchodech a po budovách. Chodím ulicemi, dívám se do výloh plných nápadů, okukuji, která barva letos na stromečku letí, zda fialová, bílá nebo zlatá…Pozoruji lidi s plnými nákupními košíky, strkající jeden do druhého a skupující všechno možné, jen aby měli dárky za sebou a narvané ledničky. Vnitřně se tomu usmívám. Jsem ráda, že zůstávám klidná a dokážu si adventní období spíše užít.
Pečení neřeším vůbec. Minulý týden jsem objevila v mrazáku krabičku s cukrovím z loňska. Pár kousků kupuji, ale stejně spíš jen pro dekoraci, protože to nikdo nejí. Navíc mám úžasnou maminku, která určitě něco napeče a ráda se s námi rozdělí. Úklid dělat jen proto, že jsou Vánoce, považuji za trapné… Snažím se uklízet každý týden a docela rozumně, proto si nepotřebuji brát dovolenou na to, abych drhla rejžákem podlahu nebo myla v té zimě například okna (dá se to vyřešit zataženými žaluziemi, stejně je skoro celý den tma). Pojem „dovolená“ ve mně vyvolává úplně jiné asociace. Co si nenechám ujít, je výzdoba bytu. Ta mě opravdu baví, příjemně se u toho odreaguji a „nastupuji“ na Vánoce. Pak už zbývají jen dárky. Myslím, že i v tom mám jasno… Moc ráda dárky dávám. Hlavně lidem, které znám, mám je ráda a jsou mi blízcí. Jelikož s nimi komunikuji a jsem v kontaktu, nemůžu si nevšimnout, co by jim mohlo udělat radost! Když si někdy nejsem úplně jistá, chodím po obchodech – ono mě vždycky něco napadne. Dárky nehoním na poslední chvíli, ale průběžně už od léta, většinou když něco vidím, co je osobnějšího charakteru, tak to koupím. Nejenže si tím ušetřím čas, ale mnohdy i peníze, protože využívám sezónních slev.
A co myslíte, že si užívám úplně nejvíc kromě procházek vyzdobenou Prahou, kde voní punč, trdelník nebo pečené kaštany, kde se kochám „staročeskými tradičními stánky“ se svařákem v ruce? Je to samotný Štědrý večer, kdy sedíme celá rodina pohromadě, dáme si kapra s bramborovým salátem, vínečko a za zvuku vánočních koled rozbalujeme dárky, povídáme si a je nám prostě fajn, že se máme. I vám krásné Vánoce!
Pohled muže
Tak tedy Vánoce… Ehm… Všímáte si, že jsou skoro každý rok? Moment… Opravdu… Jsou každý rok.
O Vánocích jsem z titulu své profese psal už nesčetněkrát. Referoval jsem o nich z hlediska historického a tradičního. Zamýšlel jsem se nad tím, kde se Vánoce vzaly, co pro nás znamenají a jakým směrem se asi budou ubírat. Psal jsem o nich také jako o svátcích konzumu. Filozofoval jsem nad nimi jako nad největším pokrytectvím jedenadvacátého století. Ba dokonce jsem je odsuzoval jako něco, co do moderní společnosti už dávno nepatří. Vánoce? Spell it please…
A pak jednou, vykonávaje jistou tělesnou potřebu, měl jsem dost času popřemýšlet nad těmi dny, které nám kromě odpočinku od pracovního nasazení přinášejí i jakousi příležitost k zamyšlení. Dokonale jsem je rozpitval (ty dny). I dospěl jsem k názoru, že jde o jediné dny v roce, kdy jsme ochotni akceptovat akt zázraku. Ano, my všichni vysokoškolsky vzdělaní lidé (předem se omlouvám za své středoškolské vzdělání), jsme ochotni, ba co víc, připraveni přijmout fakt, že nastávají dny, kdy se může stát zázrak. Divíte se tomu? Možná ano. Možná se tomu divíte teď, když je začátek prosince a venku se mobilizují nejhnusnější plískanice všech dob. Ale vězte, že až nastanou TY dny, tak budete ochotni přijmout jakýkoli zázrak, který vám kdo podstrčí. Manžel vám slíbí věrnost. Dcera odpřisáhne zachování panenství. Rodiče mávají závětí, ve které jste univerzálními dědici… Rozum velí nevěřit, ale ty dny jsou natolik výjimečné, že vás obalamutí a vy uvěříte. Ošálíte sami sebe. Ti všichni, kdo vás podvedli, to moc dobře vědí a spoléhají na to. Oni jsou z obliga. Byli jste to vy, kdo nalíčil past. Ale proč?
Mezi zloději platilo nepsané pravidlo, že o Vánocích se nekrade. To bylo někdy za první republiky nebo za Rakouska Uherska… Nebo prostě někdy dávno. V dobách, kdy si lidé vymezili právo na klid v rozsahu několika málo dní. Měli jistotu, že o Vánocích mohou opravdu vše pustit z hlavy. O Vánocích se hříchy nepáchají. Civilizovaná společnost ale pokročila. Na jedné straně sice zrušila pracovní soboty, ale zároveň nastolila sedmidenní pracovní týden. V zájmu toho pokroku, o kterém je tu řeč. Je jasné, že lidé nemají šanci odlišit běžné dny od dní svátečních. Jsou příliš zaneprázdněni vlastní existencí. Naplňují ono stupidní pořekadlo, ve kterém se vznik světa datuje jejich narozením. Nejsou ochotni vnímat přesah jejich existence. A když, tak ho vidí v novém 3D televizoru, který kromě obrazu a zvuku šíří i vůně.
Jen klid, nesnažím se tu moralizovat. Jsem jeden z vás. Také se snažím pracovat do poslední minuty, abych si za deset měsíců v robotě vysloužil deset dní v krachujícím Řecku. Jenom se ještě nechávám ovlivnit Vánocemi. Ten jeden nebo dva dny mě přenesou v prostoru a čase někam daleko mimo přítomnost. Ocitnu se tam, kde se potkám s dávno zemřelými příbuznými. Tam, kde se najednou vyjasní obrysy dávno zaniklých vzpomínek a kdy si vybavím dávno zapomenutá jména. Ty dny mi pomohou ukotvit se v čase a dají mi naději do budoucna. Jasně, po svátcích na všechno zapomenu a jedu dál ve vyjetých kolejích podél temných skal.
Ale někdy uprostřed noci, v hodině mezi psem a vlkem, se mi vybaví ty vzácné okamžiky, kdy jsem byl blízko brány k věčnosti. Stačilo zaklepat… Já však neměl sílu. Nebo odvahu. Nebo vědomí. Prostě jsem zůstal za jejím prahem. A tam už budu až do chvíle, kdy mi bude povoleno vejít v prostém rouchu s prázdnými dlaněmi a hlavou čistou… Na tu chvíli se zatím ještě netěším. Ale jednou přijde. Nebudu připraven. Stejně jako nejsem připraven na letošní Vánoce. I když jsem si loni sliboval, že tentokrát už nic nepodcením…
Další články v kategorii:
Revoluce v půjčovném zimního vybavení přichází!
New York je nejvíce vzrušující město na světě.